Zajímavosti o pivu - Svaz pivních Bohému

Přejít na obsah

Zajímavosti o pivu

Pivo udělá žízeň krásnou

Za císaře Karla

Zpočátku mohl v královských městech v zemích Koruny české vařit pivo každý měšťan a v poddanských městech ten, komu to milostivá vrchnost povolila. Všechny práce spojené s výrobou piva spadaly pod jednu živnost. To znamená, že každý, kdo sladoval, také vařil a ve svém domě šenkoval. Později se výrobní proces rozdělil, příprava sladu a vaření piva se osamostatnily.
Když Karel IV. zakládal Nové Město pražské, ustanovil, aby se do něj ve lhůtě jednoho roku přestěhovala část řemeslníků ze Starého Města. Ustanovení se vztahovalo na kováře, koláře, pláteníky, ale zvláště se mluví o brasiatoriích, braxatoriích a siccatoriích – to jest o sladovnách, pivovarech a sušírnách.
Ve Zlaté bule Karla IV. je ustanovení, které praví, aby „všichni měšťané, na kterýchžkolivěk nových nebo starých městištích byli osedlí, rovnou svobodu měli pivo všelikého jména vařiti a pivovarů, sladoven i hvozdů používati“.
Jak pivo ke svému názvu přišlo?
Česká republika si dlouhodobě s náskokem udržuje první příčku ve světovém žebříčku zemí s největší spotřebou piva na osobu. S nadsázkou můžeme tvrdit, že je popsaný stav podmíněný už historicko-jazykovými důvody. Pivo totiž původně v praslovanštině označovalo cokoliv určeného k pití.
Dnes bychom stejný význam jednoslovně vyjádřili jako „nápoj“, případně hovorově jako pitivo“. Druhý zmíněný výraz ostatně ukazuje, jak se ze slovesa „pít“ odvodilo podstatné jméno „pivo“. Jde o stejný způsob tvorby slov, jakým se třeba z „krmit“ stalo „krmivo“ či jak z „topit“ vzniklo „topivo“.
Putování pivním časem
9000 př. n. l.
Z uvedené doby máme nejstarší doklady o výrobě a pití piva v Mezopotámii. Podle mnohých archeologů právě pivo, a nikoliv chleba, přimělo lidstvo začít okolo roku 9000 př. n. l. cíleně vysévat ječmen. Zlatavý mok se tedy možná stal jedním z impulzů, jež nastartovaly neolitickou revoluci a zrod prvních civilizací.
4000 př. n. l.
Sumerové, žijící v úrodné oblasti při soutoku Eufratu a Tigridu, využívali přirozenou fermentaci pro výrobu opojného moku, nazývaného „božský nápoj“. Pochází od nich i nejstarší známý recept z roku 1782 př. n. l. je součástí chvalozpěvu k bohyni piva známému jako „hymnus na  Ninkasi“. Sumerský nápoj kaš byl samozřejmě nefiltrovaný, a tudíž  zakalený, a neobsahoval chmel.
2000 př. n. l.
Staří Egypťané si dopřávali zlatavý mok denně, a tamní lékaři ho dokonce předepisovali na mnohé potíže. S nádobkami piva se nechávali pohřbít faraoni a jako mzdu jej dostávali i dělníci. Nápoj se těšil nesmírné oblibě také u Babyloňanů, kteří vyráběli na dvacet druhů – srkali ho přitom slaměnými brčky.
1772 př. n. l.
První regulace piva se objevila v zákoníku babylonského krále Chammurapiho. Panovník upravil způsoby placení nápoje v hospodách i metody jeho čepování a výroby. V nařízení se mimo jiné píše: „Kdo bude míchat do piva vodu, bude utopen v sudu nebo trychtýřem do něj bude pivo lito tak dlouho, dokud nezemře.“
6. století
Zatímco u Římanů si pivo, označované jako „nápoj barbarů“, přílišnou popularitu nevydobylo, středověk jej vzal opět na milost. Přibližně od  6. století se výroba přesunula z domácností do klášterů a výrazně se zdokonalila. Mniši mohli popíjet i v době půstu a podle záznamů povolovaly některé kláštery denní spotřebu až pěti litrů na hlavu.
582
Narodil se Arnulf z Met, pozdější biskup ve francouzských Metách a jeden z patronů piva. Mimo jiné pomohl ukončit epidemii cholery, když přesvědčoval lid, aby pil raději zlatavý mok než zamořenou vodu.
1040
Benediktinský klášter ve Weihenstephanu v dnešním Bavorsku začal vyrábět vlastní zlatavý mok. Dnes je tak zmíněné opatství nejstarším kontinuálně fungujícím pivovarem na světě.
1079
Některá německá opatství začala používat jako přísadu chmel – a zrodilo se moderní pivo. Dřív se nápoj dochucoval větvičkami smrku, sušenými květinami či hořkými kořeny rostlin. Chmelová novinka se však rychle uchytila, dílem i proto, že fungovala jako výborný konzervant.
1200
Zlatavý mok nastoupil cestu ke komerční produkci. V Německu, Rakousku a  Anglii ho bylo možné sehnat už nejen v klášterech, ale i v hostincích. Zatímco Němci upřednostňovali studené pivo, v Anglii se pilo teplé.
1516
Potravinové přísady v pivu poprvé omezil tzv. německý zákon o čistotě, vydaný v Reinheitsgebotu a platný nejdřív v Bavorsku a později v celém Německu. Umožňoval nápoj vyrábět pouze z vody, chmele a sladu. Teprve v roce 1871 nařídil pruský premiér Otto von Bismarck upravit reguli podle moderních znalostí a technologií.
1570
Podle legendy stál u zrodu lahvového piva anglikánský kněz a zapálený rybář Alexander Nowell. Když se jednou vydal chytat poblíž Londýna, přibalil si s sebou domácí pivo přelité do lahví. Nejstarší doklady o komerčním lahvování však pocházejí až z konce 17. století, kdy se mok lil do stejných nádob jako víno.
1599
Alžběta I. s oblibou popíjela ke snídani silný „ale“ svrchně kvašené pivo bez přísady chmele, jež bylo tehdy v Anglii populární. Chmel se sice do země dostal z Nizozemska již koncem 14. století, ale ještě dalších 200 let byl často považován za „špinavý a zhoubný plevel“.
1880
Francouzský badatel Louis Pasteur vynalezl tzv. pasterizaci. Podstatou je krátkodobé zvýšení teploty, jež zničí patogenní mikroorganismy. Metoda se záhy uplatnila i při výrobě piva.
1919
V USA začal platit prohibiční zákon, což vedlo ke krachu řady malých pivovarů. Z původních 600 podniků zbylo po skončení regulace jen pár desítek a tradice se již v plném rozsahu neobnovila.
1992
Astronaut a milovník zlatavého moku William Readdy vzal s sebou na misi  STS-42 Discovery tajně i balíček chmele. Společnost Spinnakers Brewpub z něj pak vyrobila unikátní pivo: Chmel, z něhož vzniklo, obletěl 128krát Zemi!


Jaké pivo máte nejraději?
A) Plzeň
B) Staropramen
C) Kozel
D) Krušovice
E) Zlatý Bažant
Bez komentářů
Návrat na obsah